RECENZE | Novinky: Roger Waters je zklamán společností a politikou. Na Is This The Life We Really Want? se ale nevzdává

Bylo to v roce 1992, ještě čerstvě po revoluci, kdy byla republika ještě stále v euforickém nadšení z osvobození od železné opony a komunismu. Roger Waters tehdy vydal album Amused to Death. O 25 let později vydává nové album s provokativní a tíživou otázkou: “Is This The Life We Really Want?”

Po té době, která uplynula jsme ve společnosti ideologicky rozdělené jako málokdy předtím. Jedni nejsou s nynějším režimem spokojeni a chtěli by se vrátit zpět. Druzí by se rozhodně zpět vracet nechtěli, ale jsou zneklidněni krutostí a neotevřeným myšlením režimu postaveném na kapitalismu a materiálním bohatství. Třetí skupina se snaží na společnost nahlížet realisticky, hájit tradiční demokratické hodnoty a tvrdí, že je zde spousta zlodějů, není to ideální, ale je to pořád to nejlepší, co máme. Ve světě je situace podobná, chybí ale generace lidí zastávající tradiční, státně kapitalistický komunismus s totalitními prvky. Místo toho se názorově mezi sebou perou lidi hájící ty správné a původní myšlenky socialismu a neomarxismu, postavené do liberálního rodinného a enviromentálního myšlení a konzervativci hájící osobní vlastnictví, sílu jednotlivce, pravicové ekonomické myšlení a tradiční hodnoty rodiny a církve. Zdálo by se, že přesně po čtvrt století se Roger Waters vrací v nejlepší možné chvíli. Kdo jiný, než autor úryvku písně “Together we stand, divided we fall,” by měl být tím, kdo bude komentovat nálady v dnešní společnosti. Je ale Waters skutečně tím, kdo může společnost spojit a nebo ji naopak ještě více rozdělí?

Nové sólové album jako pokračování Watersovy éry Pink Floyd

Nové album Is This The Life We Really Want? jakoby perfektně navazovalo na poslední Pink Floydovskou trilogii pod Watersem – Animals, The Wall, and The Final Cut. Zatímco tato trilogie se ocitla ve velmi pochmurné atmosféře, Is This the Life We Really Want? jednoznačně nabízí i přes svou atmosféru zatracení naději a pomyslnou výzvu k boji za lepší svět. Tématy se album drží tradičních tématů, které se objevovaly po čas všech alb Pink Floyd — boj proti fašismu, lakomství, imperialismu. Z Watersových sólových alb je tohle taky to nejvíce znějící, jako Pink Floyd. Je tady i dokonce využit několikrát slavný tlukot srdce a tikot hodin z alba Dark Side of the Moon. Pokud by ho někdo vydal pod jménem Pink Floyd, nebylo by to vůbec divné. Je jasné že Waters, jakožto výrazný odpůrce Donalda Trumpa taky namířil album jako kanón proti němu. Titulní píseň otvírá záznam první tiskové konference Trumpa ve funkci prezidenta a Waters se ptá: “Is that why we don’t feel or see? / Or are we all just numbed out on reality TV?” Ještě předtím se však ptá na klíčovou otázku:

“Is this the life we really want?
It surely must be so,”

která perfektně reflektuje Waterse, jakožto zástupce lidí, které zklamala demokracie a kapitalismus v současné podobě a snaží se najít jiné cesty, jak dosáhnout lepší společnosti. “Picture That” je jako pokračování písně “Sheep” z Orwellovského alba Animals a Rogerova negativní verze Lennonova “Imagine”. Protézy končetin v Afgánistánu, kadibudka bez odtoku, další přímý ptok na Trumpa — “Picture a leader with no fucking brains,” kritika toho, jak lidé natáčejí videa, namísto toho, aby si raději užili daný okamžik, i nohy připevněné k zemi a prodávání orgánů. Tenhle moment alba je jeden z nejvíce emotivních, zvláště když na to naváže “Broken”, připomínající nejlepší balady alba The Wall, ve které se Waters snaží, abychom se poučili z minulosti. Waters se též vrací k dalšímu typickému tématu Pink Floyd — 2. světové válce. Roger nabádá, abychom se vrátili zpět v čase a vydali se po jiné cestě:

“But we chose to adhere to abundance, we chose the American dream”

Roger Waters by se ideologicky dal zařadit někam tam, kde byl nejspíše i jeho oblíbený Orwell. Je to libertariánský socialista. Je to ze všeho nejvíce ale idealista. Watersův ideologický problém je takový, jaký mnohých idealistů. Snaží se nabádat k tomu, abychom se spojili, přitom ale absolutně nedokáže přijmout jiný názor než ten jeho. Když nabádal Bon Joviho a Radiohead, aby nejezdili do Izraele, protože jsou tam potlačována lidská práva, přihlásil se výrazně taky k hnutí BDS, protlačující sankce vůči Izraeli, který podporují okolní agresivní státy, které si nepřejí nic jiného než zánik tohoto židovského státu. Když producent a známý americký rádiový moderátor Howard Stern na toto nesouhlasně odpověděl, Waters ho v tisku vulgárně urazil.

Ať už je však Is This The Life We Really Want? ideologicky jakékoliv, vystihuje perfektně a ve správný čas pocity milónů lidí na téhle planetě a to ostatně Roger Waters vždy uměl perfektně.

Roger Waters – Is This The Life We Really Want?

Vydáno: 2.6. 2017
Délka: 54:09
Žánr: Art Rock, Rock, Progresivní rock
Rozhodně musíte slyšet: 4. Picture That, 5. Broken Bones, 6. Is This The Life We Really Want?, 10. Wait For Her